Máme novou dílnu a showroom » zjistěte více

Váš specialista na renovaci starožitných svítidel

Jak poznat materiál, ze kterého je vyrobeno starožitné svítidlo?

Zajímá vás, z čeho se starožitná svítidla vyráběla? A jaké konkrétní materiály lidé používali na zhotovení svítidel a jejich stínidel? V tomto článku vám tuto problematiku objasním.

Na co se zaměřit?

Pro lepší přehlednost si používané materiály rozdělíme do dvou skupin. A to na ty, které se využívaly pro:

  • výrobu starožitných svítidel
  • a výrobu stínidel na starožitné lustry a lampy.

Metod, jak určit materiál, je spousta. Některým stačí se na něj podívat pouhým okem. A někteří naopak potřebují několik záchytných bodů. Pokud patříte do druhé zmíněné skupiny, je tento článek určen přesně pro vás.

Při určování materiálu se musíte zaměřit na:

  • samotný vzhled,
  • barvu povrchu,
  • váhu,
  • magnetizaci
  • a mnoho dalšího.

Ale s trochou praxe to pro vás bude brzy hračka.

PODÍVEJTE SE NA VIDEO: Jak renovujeme starožitná svítidla

10 materiálů, které se používaly na výrobu svítidel

Železo

Vzhledem k tomu, že se jedná o jeden z nejrozšířenějších kovů na zemi, našel zastoupení i při výrobě starožitných svítidel. Musím vás však upozornit na to, že z odborného hlediska se se surovým železem jen tak nesetkáte. To, co se dnes označuje jako železo, je ve skutečnosti slitina:

  • železa,
  • uhlíku
  • a dalších prvků.

Přítomnost kovu na starožitných svítidel lze nejjednodušeji rozeznat na základě testu magnetizace. Postačí vám k tomu obyčejný magnet, který ke svítidlu přiložíte. Pokud se kov a magnet k sobě přitáhnou, jedná se o železo. A to i v případě, že je barevně nalakované do jakékoliv barvy.

Měď

Dalším kovovým prvkem, který se používal na výrobu starožitných svítidel, je měď. Tu poznáte především podle jejího leskle červeného nádechu, který na vzduchu působením oxidace tmavne a přechází do rezavohnědé barvy. Pokud je mosazný plech velmi tenký, projevuje se oxidace v zelenomodré barvě.

Abyste získali lepší představu o tom, jak měď vypadá, stačí se podívat na střechy kostelů, věží a chrámů. Právě zde se totiž měď často používá jako střešní krytina.

Kousek mědi dokonce míváme skoro každý den po ruce. Stačí jen vytáhnout 10korunovou minci, která je vyrobena z oceli a pokovená mědí.

Jestliže tedy daný kov vypadá tak, jako uvádíme a navíc není magnetický, jedná se o měď.

Mosaz

Pokud vezmeme výše uvedenou měď a přidáme k ní zinek, vznikne nám slitina označovaná jako mosaz. Pro tu je přitom charakteristická jasně zlatá barva. V současné době se používá především k výrobě hudebních nástrojů a bižuterie, která se někdy označuje jako takzvané kočičí zlato. Dá se přitom říct, že dokonale vyleštěná mosaz je laickým okem téměř nerozeznatelná od pravého zlata. A to je také důvod, proč se někteří obchodníci se šperky snaží takto obelhat důvěřivé zákazníky.

Na starožitných svítidlech se nejčastěji setkáme s mosazí, která je za léta již v určité fázi oxidace a snadno se při určování zamění s mědí. Rozeznat pouhým okem starou mosaz od mědi, na kterou již léta působila oxidace, je trochu oříšek.

Mosaz stejně jako měď není magnetická. Pokud si nejste zcela jisti, o jaký kov se jedná, můžete provést následující test. Na skrytém místě předmětu udělejte drobný vryp.

  • Pokud je zbarvený červeně, jedná se o měď.
  • Pokud je zbarvený zlatě, jedná se mosaz.

Bronz

Dalším kovovým prvkem, kterému se podíváme na zoubek, je bronz. O významu tohoto prvku hovoří sama skutečnost, že celá historická epocha lidského vývoje se nazývá doba bronzová. Na první pohled může být bronz velmi podobný mosazi, má však více načervenalou barvu.

Bronz je většinou slitinou mědi a cínu. Oproti mědi se jedná o výrazně tvrdší slitinu, což bylo v minulosti při výrobě svítidel a různých dekorativních předmětů ideální.

Bronz se přitom na svítidlech neobjevuje až tak často jako ostatní zmíněné kovy. Pokud byste se s ní však přeci jen někdy setkali, jedná se o kov, který nemagnetizuje. A jak jsem již zmínil, oproti mosazi je více načervenalý.

ČTĚTE TAKÉ ČLÁNEK: Na co si dát pozor při koupi starožitného svítidla

Mramor

Zjednodušeně řečeno by se dalo říct, že mramor je přeměněná hornina, která se skládá z křišťálových karbonátů.

Po opracování a leštění se přitom v minulosti využíval mimo jiné jako obkladový kámen honosných sídel a vil. U starožitných svítidel byl nejčastěji využíván díky své váze jako podstavec pro lampy.

Mramor může mít různá barevná provedení a žíhání. Záleží totiž na samotném podílu křišťálových karbonátů v konkrétním mramoru.

Věřím, že mramor rozpozná určitě každý z nás. Na přiložených fotografiích můžete vidět několik druhů mramorů a použití na starožitné lampě z období art deco.

Dřevo

Tento materiál pravděpodobně nijak zdlouhavě představovat nemusíme. Jen pro zajímavost však zmíníme, že dřevo symbolizuje jeden z nejstarších materiálů, které lidstvo začalo zpracovávat k výrobě:

  • obydlí,
  • pracovních nástrojů
  • a papíru.

Při výrobě starožitných svítidel bylo dřevo hojně využíváno napříč celou historií. A to jak u starožitných lamp, tak i u starožitných a historických lustrů.

Dřevo nejlépe poznáte podle jeho struktury a vzorování. Na fotografii níže si můžete prohlédnout ukázku použití dřeva na starožitném svítidle.

Bakelit

Bakelit byl jednou z prvních průmyslově vyráběných umělých hmot, kterou v roce 1907 připravil belgický chemik Leo Hendrik Baekeland. Bakelit poznáme především podle tmavohnědé až černé a občas i rudě červené barvy, která na světle postupně tmavne.

V historii se hojně využíval k výrobě starožitných rádii a telefonů. Dokonce dnes již ikonické auto Trabant bylo rovněž vyrobeno z bakelitu.

Starožitné bakelitové předměty se staly vzácnými a vyhledávanými sběratelskými kousky. Vzácné jsou především ty, které nemají žádné praskliny a odlomky.

Porcelán

Porcelán je v podstatě keramická hmota. Ta vzniká vypálením hmoty skládající se ze směsi tvořené:

  • kaolinem,
  • ostřivem
  • a tavivem.

Mimo starožitná svítidla se porcelán používal a dodnes používá mimo jiné k výrobě nádobí, dlaždic a sanitární keramiky.

Na starožitných svítidlech zase tak rozšířený není. Najdeme ho především na takzvaných stahovačkách, kde se z něj vyráběla horní hladka a samotné vajíčko sloužící jako závaží. Setkat se s ním můžeme také u takzvaných kopytových nástěnných a stropních lamp. A také u objímek, do kterých se šroubuje žárovka.

Křišťál

Surový křišťál je bezbarvá odrůda křemene. V historii ho přitom mnozí vědci považovali za zkamenělý led. V současné době se využívá především ve šperkařství.

Co se týče starožitných svítidel, nalezneme u nich křišťál především v opracované a vyleštěné formě. Vyráběly se z něj ozdobné ověsy, které se dle tvarů nazývají například:

  • vachtle,
  • pendle,
  • dropsy,
  • rozety
  • a další.

Zcela normální bylo i to, že se na starožitných svítidlech kombinovalo více druhů materiálů. Příkladem toho je lustr z období secese, na kterém nalezneme kovářské prvky ze železa, měď, mosaz, skleněná stínidla a dokonce i porcelán. Ten byl přitom použitý při výrobě objímek, do kterých se šroubuje žárovka.

Pokovování

Aby toho nebylo málo, můžete se v praxi setkat ještě s kovem, který bude vypadat jako měď. Ale zároveň magnetizovat. O co se jedná?

Jde o takzvané pokovení. Jeho princip spočívá v tom, že se částečky jednoho kovu přítomného v pokovovacím roztoku usadí na povrchu jiného pokovovaného kovu.

Nejlepší bude, když vám vše vysvětlím na příkladu. Představte si železný plech, na který naneseme částečky mědi. Plech se poté na oko tváří jako měděný, ale ve skutečnosti je potažený tenkou vrstvou mědi. Je tedy pokovený (poměděný).

Stejně jako můžeme kov pomědit, můžeme ho i pochromovat, poniklovat, postříbřit nebo třeba pozlatit. Existuje přitom více způsobů pochromování. Jeden z nich je i ten, že se obyčejný kov (železo) pokoví mědí, poté niklem a finálně chromem. Celkem tedy na původním kovu vzniknou tři další vrstvy.

Zní to docela jednoduše, ale pokovování je poměrně složitou a pracnou záležitostí. A to především pokud se jedná o větší kusy.

ČTĚTE TAKÉ ČLÁNEK: 4 tipy pro správný výběr starožitného svítidla

4 materiály, které se používaly na výrobu stínidel

Sklo

Sklo je zjednodušeně řečeno nekrystalický materiál, který se vyrábí tavením vhodných surovin, jenž jsou následně ochlazovány. Sklo se následně mimo jiné tvaruje metodou:

  • foukání,
  • válcování,
  • tažení,
  • lisování
  • a lití.

U starožitných svítidel se se sklem setkáme především u stínidel, která se z tohoto materiálu vyráběla. Je přitom až k neuvěření, jak nádherně propracované kousky byli naši předci schopni ze skla vyrobit.

Pergamen

V minulosti se na výrobu stínidel hojně využíval materiál nazývaný pergamen. Jedná se o sušenou a uhlazenou zvířecí kůži, která se v historii používala také jako psací materiál. Pro zhotovení pergamenu se využívala (a v současné době stále využívá) především kůže domácích zvířat. Například vepřů, ovcí, oslů, koz, ale také hovězího dobytka (především mladších jedinců).

Já osobně mám na pergamen svůj vlastní názor a neřadím se mezi jeho zastánce. Pokud by mělo dojít k výrobě nového, raději přistoupím ke stínidlu vyrobeného z látky nebo svítidlo upravím tak, aby bylo možné použít skleněná stínidla.

Látka (textílie)

Látka patří mezi materiály hojně využívané k výrobě stínidel na starožitných svítidlech. A při výrobě moderních lustrů a lamp se používá dodnes. Její výhodou oproti skleněným stínidlům je především nižší pořizovací cena (na úkor toho, že látkové stínidlo nemá až takovou životnost jako skleněné). Základem pro výrobu látkového stínidla je konstrukce, na kterou se látka obšívá.

Smalt

Smalt symbolizuje taveninu velmi podobnou porcelánu, která při zahřátí na železe vytváří ochranný povlak. Ten je krásně lesklý a hladký.

U starožitných svítidel se s ním setkáme především u továrních a industriálních lamp. Používal se také na stínidlech stolních lamp.

Na fotografiích níže si můžete prohlédnout stolní lampu a tovární stropní lustr, které mají právě smaltované stínidlo. V historii se tento materiál používal také k výrobě nádobí a v období první republiky k výrobě reklamních cedulí.

Potřebujete poradit?

Dočetli jste článek až do konce? Věřím, že byl pro vás v oblasti této problematiky přínosem. A zároveň doufám, že díky němu zvládnete jednodušeji určit, z jakého materiálu je vaše starožitné svítidlo vyrobeno.

Pokud byste si přeci jen nebyli jisti, pošlete mi fotografie na info@starozitnasvitidla.cz a já vám s určením materiálu rád poradím.

Vyberte si starožitné svítidlo

Upozornění na nové články do e-mailu?

Registrací dáváte souhlas se zpracováním vaší e-mailové adresy pro zasílání upozornění na nové články po dobu max. 5 let. Odhlásit se můžete kdykoliv jediným kliknutím v každém e-mailu.

Zpracováváme vaše osobní údaje. Jak údaje chráníme »

© Marek Pohunek | obchodní podmínky | ochrana osobních údajů | cookies

Vytvořil MD webdesign - tvoříme obchodně úspěšné weby